Jistě jste si všichni přečetli o mém smělém plánu zkusit a dokončit Beskydskou 7, který jsem tady skrz redakci Světa Běhu zveřejnil před zhruba měsícem. Popsal jsem v něm svůj cíl a poprosil vás, zkušenější běžce, o rady, kterých se sešlo víc, než jsem čekal a za které všem děkuji.
Vím, že Beskydskou 7 prostě ujdu
Podle mého očekávání se sešlo i několik negativních reakcí, ale převládaly ty pozitivní, povzbuzující a ty, které se mi snažily poradit a pomoci. Nejen, že mi udělaly radost a přesvědčily mne, že moje počínání není jen holé šílenství, ale že by mohlo být absolvování Beskydské 7 skutečně možné. Také mě nasměrovaly nejspíše správným směrem při tréninku. Pochopil jsem, že to nebude o tom něco uběhnout, ale prostě to ujít. Že nenatrénuju tím, že se budu rychle snažit běhat čím dál tím víc, aby to nakonec skončilo nějakým totálním vyčerpáním, ale že budu muset začít chodit a chodit a chodit. To všechno se stalo a teď měsíc před startem se snažím ještě přitvrdit.
Schody jako náhražka kopců v týdnu a treky o víkendu
Aktuálně se chystám omezit svůj sport č.1 – pádlování (snad to půjde měsíc vydržet) a trávit co nejvíce času na nohách. Když jsem zjistil, že je to časově náročné snažil jsem se ze svých běžných dnů vytěžit maximum a tak honím výškové metry každou hodinu v práci, kdy se na chvíli seberu od počítače a vyšlápnu si dvakrát schody v domě, ve kterém sídlí naše kancelář (jedna cesta nahoru je 150 schodů). Pěšky do práce jsem chodil už dřív, ale teď chodím delšími trasami a snažím se cestou chodit co nejvíce po schodech či někudy, kudy musím do kopce. Samozřejmě jsem zařadil i delší pochody v terénu, které chci teď v posledním měsíci ještě zintenzivnit a protáhnout. Zjišťuju, že se nohy velice rychle adaptují a zvykají si na stále větší zátěž, ale taky jsem zjistil, během týdenní vodácké dovolené, kde se spíš jezdilo, než chodilo, si i rychle odvykají.
Závěrečný měsíc bude vrcholem tréninku a ladění
Nyní je tedy plán závěrečný měsíc strávit všechny víkendy někde v kopcích a nachodit toho jednoduše co nejvíc. Dva víkendy se podívám i do Beskyd, abych se trochu obeznámil se všemi horami, které mě s týmem čekají. Dělat dva dlouhé výšlapy i v týdnu (snad práce dovolí), pokračovat ve „schodaření“ během pobytu v kanceláři a začít se učit další finty, které budou k úspěchu třeba. Zdokonalit se v pohybu s holemi, naučit se chránit choulostivé partie před odřeninami, naučit se během pochodů jíst a pít atd.
Rozhodně mě nečeká MČR v horském běhu dvojic
Pokud jste si někdo minulý článek vysvětlil tak, jakože to chci celé uběhnout, tak vás můžu ujistit, že to tak nebude. Měl jsem sice ze začátku vizi, vytyčit si nějaký zajímavý čas a snažit se mu přiblížit, ale čím víc jsem tenhle podnik řešil s kamarády, kteří mají bohaté zkušenosti a s lidmi, kteří tomu rozumí, je mi jasné, že mě nečeká MČR v horském běhu dvojic, ale extrémní přechod Beskyd, což je také podtitulem Beskydské 7.
Budu rád za další vaše komentáře a případné rady a podporu a doufám, že za měsíc budu moct napsat, že to sice byla hrůza, ale že to vyšlo. Nervozní jsem už teď a v hlavě mám stále častěji v hlavě slova kamaráda, který byl jednou na trati Sport Full na bedně: „Hele dáš to, ale bude to setsakramentsky bolet a bude to bolet ještě dlouho po tom.“
